Hry s Hectorem
Už jsme si na Hectora docela zvykly a on na nás. Občas už ani neštěkáme. Ráno se na sebe těšíme, až nás lidé pustí ven, a tam se honíme a radujeme se ze života. Někdy pěkně tiše, ale když je nám líto, že se paničky neradují s námi, pak umíme rychle zařídit, aby se radovaly. Jak začneme štěkat, jedna nebo druhá panička se objeví. Je to zvláštní, ale vážně to funguje. To jsme se naučily od Kulíška. Ten to zvládá perfektně. Umí si takhle paničku zavolat třeba i o půlnoci. Pravidelný výcvik je prostě potřeba, marná sláva. A tak občas takhle ráno cvičíme, jak rychle panička přijde.
Přes den si s námi většinou lidé hrají, něco nám házejí nebo jdou s námi do lesa. To se nám líbí. Ale tuhle jsme tam potkali i myslivce a měl i mysliveckého psa a mysliveckou flintu a to se nám nelíbilo ani trochu. Musíme si dávat pozor!!
rubrika Návštěvy, S fotogalerií | 0 komentářů
Dnes nastal očekávaný den D, nebo spíše den H – přijel k nám Hector, náš italský bratranec. Uvítaly jsme si ho hned u branky a za jásavého štěkotu jsme ho začaly prohánět po zahradě. No to víte, byl z nás celý paf a vedle a jelen. Každá jsme mu štěkaly do ucha z jedné strany a bylo nám veselo. Vlastně skoro první den jsme jen štěkaly, až z toho páníčkům zaléhaly uši a Hector měl náběh na infarkt. Ale nebojte, však on si na nás zvykne!!
Už se to blíží, už je to tady, přijede k nám Hector! To je náš druhý bratranec, kterého už nám panička dlouho slibuje. Přijede k nám na prázdniny, na celý srpen, a svou rodinu vezme asi taky s sebou. Bude tady veselo jako v židovské škole, to říká panička. My si myslíme, že to bude fajn, budeme Hectora honit, tahat za uši a ocásek, a on, protože je kluk, nás kousat nebude. To bude žůžo! Stejně je to na tom světě hezky zařízeno. Tak jsme si daly poslední bojový trénink, abychom si zopakovaly všechny chvaty, kusy, skoky a úskoky, štěkání krátké, dlouhé, nízké, vysoké, tenké i hlasité. Taktéž souboj o předmět doličný, kterak ho vybojovat, okázale se s ním producírovat a hlavně už nedat. Šlo nám to skvěle, myslíme, že jsme připravené!
Léto je čas podivný a nevyzpytatelný. Předně není pravda, že by bylo nějak extra krásně. Panička měla dovolenou, těšila se, že nás bude cvičit, budeme chodit do lesa a že se pojedeme někam koupat. Ale skoro celou dobu bylo zima, pršelo a foukalo, že by psa nevyhnal. Tak jsme byli zalezlí v pelíškách a hřáli se navzájem. Navíc, my přece nikam nesmíme, protože Cheynee hárá. Já, Sunny, pořád nic. Oni vám mě pořád zkoumají, až je mi to protivné. Někdo hárá, někdo prostě ne. Nechám si to na jindy, až tu nebude Hector, vy chytráci. Tak si místo procházek, když je zrovna hezky, na zahrádce aspoň pořádně hrajeme a lumpačíme. Podívejte se na nás!
Lidi, tak já, Cheynee, už jsem prej velká holka. Říkala to panička. Že hárám a nesmíme teď nikam ven. Rázem jsme přestaly chodit na procházky do lesa, nepřijela k nám žádná psí pánská návštěva, prostě máme utrum. Nepustili mě ani štěkat na bráchu za plotem. Víc se teď se ségrou pereme, ani vám nepovím proč. Ale naše hravé vrčení se mění na docela pěkně zuřivé rvačky.
Tak jsme tu měly zase Arhese. Bylo to fajn, už se dobře známe, pořádně jsme ho prohnaly. Podívejte, už proti němu nejsme žádná ořezávátka!!