12
Únor
2009
Tiramisu
Dneska ráno jsme si zase užívaly, že máme doma paničku. Správná radost vypadá tak, že na paničku, která je ještě zachumlaná v peřině, skočíme, pěkně obě najednou, začneme kvičet a výskat a hrozně se radovat, a přitom po paničce tancujeme. Věřte nebo ne, paničku to vždycky probudí tak, že už nedokáže ležet, chvíli s námi řádí a pak se musí zvednout, protože když už jí stojíme i na hlavě, tak se to prostě vydržet nedá. Ta závěrečná fáze nás právě baví nejvíc!
rubrika Holčičí řeči | 2 komentáře
Včera i dnes bylo u nás velké focení. Panička nám vysvětlila, že o nás bude článek ve firemním časopise podniku, kde ona pracuje, a že tam tudíž musíme dát takové fotky, aby nám to slušelo a aby každý viděl, jak jsme krásné. Prosím, krásné, samozřejmě, jsme. Ale co to je firemní časopis, to netušíme, a kdo se na nás bude dívat, nemáme ani šajna. Jen jsme z toho pochopily, že budeme určitě slavné. 
Zdá se nám, že s příchodem nového roku to jde s lidmi od desíti k pěti. Před chvílí jsme s paničkou shlédly televizní dokument o psech. Panička se naň těšila, že se o nás dozví něco nového a zkvalitní tak náš vzájemný vztah.
Dnes byl den, na který jsme se už dlouho těšily. Lidé mu říkají Štědrý a štědrý opravdu byl! A taky slavnostní. Užily jsme si ho mnohem víc, než loni, protože loni jsme byly ještě maličké, sotva jsme se v novém domově rozkoukaly. Ale letos to byla už ta pravá zábava. 
Páni, konečně zase přišla zima. Včera večer začalo trochu sněžit a dneska už všechno kolem vypadá jako z pohádky o Mrazíkovi. Znáte Mrazíka? Těšíme se na něj, až ho budou o Vánocích dávat :-). Ale zpět k nám. Jsme zapadaní, vítr fouká, domeček je jako pod peřinou. Nám se to líbí, řádily jsme celý den ve sněhu, ale panička měla trochu starosti. Právě dnes se konala veliká oslava, protože dědeček slavil 75. narozeniny. 
Konečně vám můžeme ukázat, jak vypadá náš Elfí les, i když, pravda, trochu opelichaný. Panička nám onemocněla, a než se z toho vybabrala, Elfí les nám skoro opadal. Ale něco málo jsme ještě stihly vidět, tak tady to je. Procházku jsme si opět krásně užily, všechny tři, navíc i proto, že v domku byli nějací cizí lidé a dělali ukrutný bengál, kam se my hrabeme, když začneme štěkat. Prý měnili okna. A my, abychom nepřekážely, jsme byly s paničkou i Kulíškem zavřené skoro celý den v jednom pokoji. To nás vůbec nebavilo, tak jsme byly nadšené, když nás panička vzala do lesa, na vzduch, vylítat se, vyřádit se! Elfům zdar!