Psí pelíšek

Holky jsou pěkné dračice, pevně doufáme, že se časem uklidní. Hlavně aby přestaly ohryzovat Kulíška. Zatím jsou malé, ale jak povyrostou, mohly by mu nechtěně i ublížit. Jakmile ho vidí, vrhají se naň, olizují ho a tahají za uši a ocásek. Ale mají i světlé chvilky, třeba když se k němu vecpou do pelíšku a všichni tři tam spolu usnou. Snad je to příslib lepších zítřků!

Dneska jsme prvně viděly sníh!

Bílé, studené, padalo to z nebe jen tak na zem. Zábly z toho tlapky a čumáček, ale to nám nevadilo, hlavně, že to bylo něco nového. Moc toho nebylo, ale přece to byla zábava! Proběhly jsme se zahradou a občas jsme se i vyválely. Jen panička nás pořád lákala domů, prý do tepla, abychom se nenastydly. Pche, jsme přece psi chlupatí, no ne? Jen nás hezky pusťte ven, ať to můžeme světu natřít!!! 

Celý článek »

Pomalu se zabydlujeme v novém domově. A vypadá to, že se nám tu bude líbit. Ti velcí dvounožci jsou na nás hodní, pořád se s námi tulí a mazlí a dávají nám dobroty. Ale svoje chyby mají, co vám budeme vyprávět! Například nás nechtějí nechat, abychom si hrály s Kulíškem. Přitom je to taková legrace! Skáčeme na něj, jednou se nám ho podařilo dokonce povalit na zem. Jenže to bylo křiku, že to prý nesmíme. Taky jim vadí, když uděláme loužičku na zem. U všech všudy, a kam to tedy máme dělat? Do pelíšku? Ti dvounožci mají ale nápady … Jo, a taky se jim nelíbí, když kousáme. My kousáme úplně všechno, co nám přijde před nos, to my už jsme takové. Ruce, hračky, boty, klacíky, nohy od stolu, nohy od židle, roztodivné části oblečení, čepice a rukavice nevyjímaje. Moc pěkně se to všechno žužlá. Ale dvounožci pak zuří, no věřili byste tomu???

Podívejte se na naše zabydlování.

Dnes nastal dlouho očekávaný den D. Dopoledne jsem ještě chystala domov pro nové členy rodiny, rovnala pelíšky, hračky, kousací kostičky a mističky, odpoledne jsme se pak vydali směrem k Pelhřimovu, do Olešné, abychom si konečně odvezli naše “miminka”. Byla jsem nervózní, jak obstojím jako novopečená maminka, co na mě budou holky říkat a jak se jim bude u nás líbit.

U Kosů bylo jako vždycky milo, hned nás uvedli přímo ke psímu velepelíšku, kde vrnělo, skuhralo, ňafalo a kníkalo sedm statečných. Psí maminka Asta vypadala o poznání unavenější, než minule, bylo vidět, že už je ten správný čas, aby šly děti do světa. Naše dvě krasavice byly hned na první pohled k poznání, měly huňatější kožíšek než jejich bráškové a sestřičky. Tak jsme si dvě kuličky vytáhli z vrnící smečky a odnesli jsme si je nahoru, kde jsme ještě s Kosovými poseděli, probrali všechno důležité a dostali cenné rady, co a jak se štěňátky. A pak už rovnou domů, dovézt Mikulášskou nadílku, andlíka a čertíka, tam, kam patří. Celý článek »

Dnes jsme se opět vypravili do Olešné, abychom se podívali, jak naše holčičky hezky rostou. A rostou jako z vody!! Všechna štěňátka se mají čile k světu, jsou o kus větší než minule a taky o hodně neposednější. Udržet obě naše holky v náručí už není taková hračka, jako minule. Lezou, melou se, vrní a knučí. Při krmení se strkají a perou, jen aby si našly to nejlepší místečko a dostaly nejvíc mlíčka. Maminka Asta už je z nich pěkně utahaná. Očima jakoby říkala “a nemohl by je chvilku krmit taky někdo jiný? Kdo má takový nájezd vždycky vydržet! Celý článek »

Dnes jsme se prvně vypravili do Olešné, kde bydlí Kosovi, jejichž fence se narodilo sedm krásných štěňátek. Našla jsem je přes internet, když jsem, nešťastná ze ztráty Sandy, hledala, kdo by mi ji mohl nahradit … objevila jsem inzerát, kde pan a paní Kosovi nabízeli štěňátka kříženců chodského psa a ovčáka.

Maminka Asta je čistokrevná choďačka a tatínek je venkovská “jakovlčák” směs. Protože moje Sandy byla něco podobného, brala jsem to jako znamení osudu a s Kosovými jsme se domluvili na návštěvu. Byla jsem z toho na větvi, jak budou štěňátka vypadat a jestli si vyberu ta, která do naší rodiny nejvíc sednou. Jasno jsem měla v tom, že chci dvě holčičky. A opravdu bylo z čeho vybírat!!

Celý článek »