Psí pelíšek

Všechno je jednou poprvé. A určitě jsou i horší věci na tom světě, než je veterinář. Jenže holky o nich ještě nevědí, a vlastně je to dobře. Takže jsem si do ordinace pyšně vnesla dvě chlupaté koule, zatím unesu každou v jedné ruce. Hned se staly středem obdivu, to už si člověk zvykne, když má tak krásná štěňátka, a rovnou dvě.

Na váze se Cheynee ukázalo 3,5kg a Sunny 3,3kg. Pak jim byla měřena teplota, ó jé, to bylo křiku! Ale obě byly v pořádku, takže mohly obdržet jako bonus ještě první várku očkování a piškotek jako cenu útěchy. Na veterinárním stole řvaly obě jako když je na nože bere, a jelikož jsou to správné sestry, tak řvala solidárně i ta, co vyšetřována nebyla, takže jsme si užili v ordinaci pěknou půlhodinku se dvěma Sirénami.

První noc proběhla úplně klidně, holky se vyspinkaly jako andělíčci a už od rána si hledaly nějakou zábavu. Chvíli okusovaly koberečky, hračky, pak jedna druhou a nejvíc si užily naší zahrádku. Počasí bylo pro prosinec netypické, krásně svítilo sluníčko. A tak se holky vydováděly s kamarádem Beníkem, který se tam poklidně opaloval. Všechno zkoumaly, ale zatím se neznámého bojí, takže si samy netroufají prozkoumat všechny kouty. Už se jim ale podařilo prolézt nízký plůtek, který chrání záhonky u plotu. Dostaly se tak do pasti a začaly kňučet, protože nevěděly, jak z té patálie ven. Však ony se časem otrkají, až nás to bude mrzet

Podívejte se na fotky ze zahrádky.

Dnes nastal dlouho očekávaný den D. Dopoledne jsem ještě chystala domov pro nové členy rodiny, rovnala pelíšky, hračky, kousací kostičky a mističky, odpoledne jsme se pak vydali směrem k Pelhřimovu, do Olešné, abychom si konečně odvezli naše “miminka”. Byla jsem nervózní, jak obstojím jako novopečená maminka, co na mě budou holky říkat a jak se jim bude u nás líbit.

U Kosů bylo jako vždycky milo, hned nás uvedli přímo ke psímu velepelíšku, kde vrnělo, skuhralo, ňafalo a kníkalo sedm statečných. Psí maminka Asta vypadala o poznání unavenější, než minule, bylo vidět, že už je ten správný čas, aby šly děti do světa. Naše dvě krasavice byly hned na první pohled k poznání, měly huňatější kožíšek než jejich bráškové a sestřičky. Tak jsme si dvě kuličky vytáhli z vrnící smečky a odnesli jsme si je nahoru, kde jsme ještě s Kosovými poseděli, probrali všechno důležité a dostali cenné rady, co a jak se štěňátky. A pak už rovnou domů, dovézt Mikulášskou nadílku, andlíka a čertíka, tam, kam patří. Celý článek »

Dnes jsme se opět vypravili do Olešné, abychom se podívali, jak naše holčičky hezky rostou. A rostou jako z vody!! Všechna štěňátka se mají čile k světu, jsou o kus větší než minule a taky o hodně neposednější. Udržet obě naše holky v náručí už není taková hračka, jako minule. Lezou, melou se, vrní a knučí. Při krmení se strkají a perou, jen aby si našly to nejlepší místečko a dostaly nejvíc mlíčka. Maminka Asta už je z nich pěkně utahaná. Očima jakoby říkala “a nemohl by je chvilku krmit taky někdo jiný? Kdo má takový nájezd vždycky vydržet! Celý článek »

Dnes jsme se prvně vypravili do Olešné, kde bydlí Kosovi, jejichž fence se narodilo sedm krásných štěňátek. Našla jsem je přes internet, když jsem, nešťastná ze ztráty Sandy, hledala, kdo by mi ji mohl nahradit … objevila jsem inzerát, kde pan a paní Kosovi nabízeli štěňátka kříženců chodského psa a ovčáka.

Maminka Asta je čistokrevná choďačka a tatínek je venkovská “jakovlčák” směs. Protože moje Sandy byla něco podobného, brala jsem to jako znamení osudu a s Kosovými jsme se domluvili na návštěvu. Byla jsem z toho na větvi, jak budou štěňátka vypadat a jestli si vyberu ta, která do naší rodiny nejvíc sednou. Jasno jsem měla v tom, že chci dvě holčičky. A opravdu bylo z čeho vybírat!!

Celý článek »